Formy náhradní rodinné péče

Formy náhradní rodinné péče

Jakákoliv forma náhradní rodinné péče je forma péče, při které je dítě vychováváno náhradními rodiči přímo v jejich rodinách. Účelem náhradní rodinné péče je poskytnout potřebným dětem trvalou, dlouhodobou či přechodnou péči.

 

Jednotlivé formy náhradní rodinné péče

1. svěření dítěte do výchovy jiné osobě než rodiče

2. pěstounská péče

3. poručenství (s osobní péčí)

4. pěstounská péče na přechodnou dobu

 

ad a) Svěření dítěte do výchovy jiné osobě než rodiče

Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte do osobní péče souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte. Pečujícím osobám je vždy rozhodnutím soudu vymezen rozsah práv a povinností k dítěti, většinou se jedná o právo a povinnost zajistit péči o dítě a zastupovat jej v běžných záležitostech.       Není-li soudem rozhodnuto jinak, zůstává rodičům dítěte zachována rodičovská odpovědnost a rodiče jsou i nadále zákonnými zástupci dítěte. Rodiče dítěte jsou povinni vůči dítěti plnit vyživovací povinnost.

 

ad b) Pěstounská péče

Stejně jako u ostatních forem náhradní péče o dítě je předpokladem umístění dítěte do pěstounské péče soudní rozhodnutí. Soud může svěřit dítě do pěstounské péče fyzické osobě (dále jen „pěstoun“), jestliže zájem dítěte vyžaduje svěření do takové péče a osoba pěstouna poskytuje záruku řádné výchovy dítěte. Pokud se osobní péče o dítě ujme osoba příbuzná nebo blízká, dá ji zpravidla soud přednost před jinou osobou. Dítě může být svěřeno též do společné pěstounské péče manželů. Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a končí zletilostí dítěte. Pěstounská péče může být zrušena opět jen rozhodnutím soudu, může se tak stát jen ze závažných důvodů; soud tak učiní vždy, jestliže o to požádá pěstoun. Základní povinností a oprávněním pěstouna je o dítě osobně pečovat, rozsah práv a povinností pěstoun ve vztahu k dítěti vykonává přiměřeně právům a povinnostem rodičů. Na rozdíl od rodičů však pěstoun nemá vyživovací povinnost k dítěti, právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti má jen v běžných věcech. Má-li pěstoun za to, že rozhodnutí zákonného zástupce (rodiče) dítěte není v souladu s jeho zájmy, může se domáhat rozhodnutí soudu. Pěstounská péče je státem kontrolovaná a finančně podporovaná formou pěstounských dávek. Pěstoun je povinen po přijetí dítěte do péče uzavřít dohodu o výkonu pěstounské péče, která upravuje jeho práva a povinnosti v souvislosti s péčí o konkrétní dítě. Dohodu může pěstoun uzavřít s obecním úřadem obce s rozšířenou působností, obecním úřadem, krajským úřadem nebo pověřenou osobou (nestátní nezisková organizace disponující pověřením k výkonu sociálně právní ochrany dětí).

 

ad c) Poručenství (s osobní péčí)

Není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilé dítě vychovávat, zastupovat ho a spravovat jeho majetek místo rodičů. Poručník je zákonným zástupcem dítěte. Ustanovený poručník může, ale nemusí o dítě osobně pečovat. Poručník má v případě osobní péče o dítě nárok na dávky pěstounské péče tak, jako pěstoun, a stejně tak musí mít uzavřenu dohodu o výkonu pěstounské péče. Na řádný výkon funkce poručníka pravidelně dohlíží soud.

 

ad d) Osvojení

Osvojením dítěte vzniká nový právní i rodinný vztah, neboť mezi osvojeným dítětem a osvojitelem vzniká takový poměr, jako je mezi rodiči a dětmi. Příbuzenský poměr vzniká také mezi osvojencem a příbuznými osvojitele. Zanikají tedy všechna práva a povinnosti mezi osvojeným dítětem a jeho původní rodinou. Osvojitelé se stávají zákonnými zástupci dítěte a mají k němu stejnou rodičovskou odpovědnost jako při výchově vlastního dítěte. Na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitelé zapíší do matriky jako rodiče dítěte. O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitelů, přičemž osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná fyzická osoba, která zaručuje osobními vlastnostmi a způsobem svého života, jakož i důvody a pohnutkami, které ji vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Osvojení dítěte musí být vždy v souladu s jeho zájmy. Mezi osvojiteli a osvojencem musí být reálný přiměřený věkový rozdíl. K osvojení je třeba souhlasu zákonných zástupců - rodičů osvojovaného dítěte. Před rozhodnutím soudu o vlastním osvojení musí být dítě v péči budoucích osvojitelů minimálně po dobu 6 měsíců, hovoříme o tzv. předadopční péči, o které rozhoduje soud na návrh osvojitelů. Osvojení může soud zrušit jen z velmi vážných důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele. Jestliže nebylo o osvojení rozhodnuto v rozporu se zákonem, nelze osvojení zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení. Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou.

 

Ve vztahu k cizině existuje institut mezinárodního osvojení, který umožňuje v případě nemožnosti osvojení dítěte v zemi jeho původu zvážit jeho umístění do zahraničí za předpokladu, že je tato varianta pro dítě vhodnější. Mezinárodní osvojení zajišťuje Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně, přičemž procesní pravidla vycházejí z Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2000.

 

ad e) Pěstounská péče na přechodnou dobu

Pěstounská péče na přechodnou dobu, jak již vyplývá z názvu, je krizovým a pouze dočasným institutem zajišťujícím individuální péči o děti. Účelem pěstounské péče na přechodnou dobu je zejména poskytnout rodičům čas, aby si mohli upravit své poměry tak, aby byli znovu schopni převzít dítě opět do své péče. Soud může na návrh orgánu sociálně právní ochrany svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám v evidenci, a to na:

1. dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat,

2. dobu, po jejímž uplynutí může dát matka souhlas k osvojení nebo po kterou může rodič souhlas s osvojením odvolat,

3. dobu do nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tom, že souhlasu rodičů k osvojení není třeba.

Bylo-li dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu, je soud povinen nejméně jednou za 3 měsíce přezkoumat, zda důvody, pro které bylo dítě svěřeno do pěstounské péče, stále trvají. Soud rozhodne o výchově vždy, pominou-li důvody, pro které bylo dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu. Přechodná pěstounská péče může trvat nejdéle 1 rok. Krajský úřad, v Praze MHMP, vede pro účely zajištění pěstounské péče pro dítě na přechodnou dobu evidenci osob, které mohou pěstounskou péči na přechodnou dobu vykonávat. Osoby vedené v evidenci musí být připraveny přijmout jakékoliv potřebné dítě bez vymezení se k věku dítěte (0 – 18 let) či etnické příslušnosti. Pokud v rodině pěstouna vyrůstají vlastní či přijaté děti, je tato skutečnost s ohledem na věk svěřovaného dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu zohledněna.

 

Proces zprostředkování náhradní rodinné péče (pěstounská péče, osvojení) - základní principy a pravidla zprostředkování pěstounské péče a osvojení:

• zprostředkování nesmí provádět jiné orgány, právnické nebo fyzické osoby, než jsou příslušné orgány sociálně právní ochrany,

• zprostředkování pěstounské péče a osvojení spočívá:

a) ve vyhledávání dětí, kterým je třeba zajistit péči v náhradním rodinném prostředí formou pěstounské péče nebo osvojení,

b) ve vyhledávání fyzických osob vhodných stát se pěstouny nebo osvojiteli,

c) v odborné přípravě fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny,

d) ve výběru určité fyzické osoby vhodné stát se pěstounem nebo osvojitelem konkrétního dítěte, jemuž se péče zprostředkovává, a v zajištění osobního seznámení se dítěte s touto vybranou osobou,

• za účelem zprostředkování náhradní rodinné péče u dětí, které nemohou vyrůstat ve své biologické rodině, vede MHMP evidenci dětí a evidenci žadatelů,

• zprostředkování pěstounské péče nebo osvojení zajišťují v České republice krajské úřady, v Praze MHMP.